Na paměť první republiky

Podívejte se na křest Kroniky první republiky 1920, kde Kronice přejí její autoři – spisovatel Pavel Kosatík a přední odborník na platidla ČNB Jaroslav Moravec, autoři medailí – Michal Vitanovský, Josef Oplištil, Vladimír Oppl a Zbyněk Fojtů – spolu těmi, kteří se podílejí na samotné řemeslné výrobě nádherné knihy.

Jednadvacet dílů

Sté výročí vzniku první Československé republiky, které jsme oslavili 28. října roku 2018, nás inspirovalo k vydání cyklu jednadvaceti knih a jednadvaceti sad pamětních medailí pod názvem Kronika první republiky. Kronika vychází postupně, každý rok jeden díl. Pravidelně v ročním cyklu pojednává o jednotlivých letech, které formovaly Československo v období vymezeném letopočty 1918–1938. Zatím vyšly Kroniky první republiky věnované roku 1918 (vydána 2018), roku 1919 (vydána 2019), roku 1920 (vydána 2020), roku 1921 (vydáno 2021) a roku 1922 .

Kniha

Kniha je dílem renomovaných autorů JUDr. Pavla Kosatíka a JUDr. Jaroslava Moravce, Ph.D. První jmenovaný je v současnosti velmi vytěžovaným autorem zabývajícím se především novodobou historií. Pro jeho způsob psaní je charakteristické hledání příběhu za životopisnými daty, rozhodnutími a činy. Z jeho pera vzešla část Kroniky první republiky popisující historické události jednotlivých let, v tomto případě roku 1920.

Jaroslav Moravec se již od studií zabývá měnovými systémy na našem území. V této oblasti platí za špičkového odborníka, absolvoval semináře pořádané velkými zahraničními institucemi bdícími nad světovými měnovými systémy, je také zástupcem v pracovních skupinách expertů zabývajících se emisí platidel a jejich ochranou proti padělání. Od roku 1989 přednesl více než 200 přednášek a v odborné literatuře publikoval na 250 článků. Jaroslav Moravec připravil druhou část Kroniky, která popisuje historii peněžnictví a jeho vývoj v jednotlivých letech.

Dukátové medaile

Pro realizaci čtveřice dukátových medailí pro Kroniku první republiky 1920 jsme vybrali návrhy předních českých medailérů.

Odražek dukátu připomíná založení uměleckého svazu Devětsil roku 1920. U averzu dominuje malý státní znak, který se jeho autor akademický sochař Michal Vitanovský snažil podat v dobovém vidění heraldického zvířete. Použité písmo má zase evokovat konstruktivistickou typografii, která byla blízká výtvarnému myšlení Devětsilu. Zbylou plochu využil pro další navozování dobových výtvarných forem nebo k symbolickému vyjádření momentu sdružování a počáteční jednoty umělců Devětsilu.

Téma odražku dvoudukátu vymezení hranic Československa vnímá autor MgA. Josef Oplištil jako aktivní čin, jehož cílem bylo vytyčit životní prostor pro všechny národnosti a skupiny obyvatel, pro které bude toto území oficiálním společným domovem. Autor dále poznamenává: „Heraldická figura českého lva na averzu symbolicky vyrývá linii československé hranice. Tato rýha tvarově začíná jako prodloužená česká vlajka na české části území, přechází do zkratky „ČSR“ a dále pokračuje jako stylizovaná státní hranice. Pro vyjádření různorodosti obyvatel tehdejšího Československa jsem použil zástupné heraldické symboly Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Celkový tvar Československa mi umožnil rozdělit jeho plochu na rub i líc návrhu. Na rubové straně je v návrhu zachycena česko-moravsko-slezská část, na lícní straně je zastoupena slovensko-podkarpatská část. Z hlediska tvarosloví jsou jednotlivé heraldické figury v mém návrhu inspirované zemskými znaky na prvorepublikových mincích.

Hlavním tématem odražku pětidukátu Kroniky první republiky 1920 ak. sochaře Vladimíra Oppla je ústava. Přemýšlení o tom, jak ústavu ztvárnit, ho vedlo k osobnostem, které se podílely na jejím vzniku. Nakonec se ale rozhodl pro symbol pečeti prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka, který jím stvrdil konečnou podobu naší ústavy. Na medaili jsou použity motivy jak velkého, tak malého typáře – pečeti kanceláře prezidenta republiky.

Akademický sochař Zbyněk Fojtů pro reverz odražku desetidukátu vybral motiv druhé vydané stokoruny z roku 1920, kterou, stejně jako tu první v roce 1919, navrhl Alfons Mucha. Touto verzí bankovky byla započata barevná kontinuita stokorun – identifikace zelenou barvou, která pokračovala ve všech následujících režimech (kromě protektorátních platidel). Inspiroval se zejména první stranou bankovky, jelikož je výtvarnější než druhá strana s portréty připravenými na základě fotografií. Na reverzní straně kombinoval část bankovky ve vyšším reliéfu, tak aby na medaili vynikl proti grafickému lineárnímu motivu v reliéfu nižším. Averz medaile spolu se lvem zdobí prozatímní znak, který je rovněž součástí stokorunové bankovky.