V roce 1899 se Alois Rašín oženil s Karlou Jánskou z vlastenecké pražské rodiny a založil si vlastní advokátní kancelář. V té době se věnoval více své profesi a rodině. Jeho znalosti a poctivá práce mu záhy získala pověst špičkového odborníka, takže zastupoval některé významné průmyslové podniky i jeden z největších bankovních ústavů, jímž byla Živnobanka. Získané zkušenosti zásadním způsobem zúročil právě v největší životní úloze, jaká na něho v poválečném Československu následně čekala – v úloze prvního ministra financí, budovatele nové měny v nově založeném státu.
Politické dění Alois Rašín sledoval až do roku 1907 spíše zpovzdálí a svoje občasné komentáře publikoval v deníku Slovo. Po vstupu do mladočeské strany se stal dokonce redaktorem Národních listů a po úspěšné kandidatuře do Říšské rady v roce 1911 se aktivně zapojil do práce finančního a rozpočtového výboru. Poslancem Říšské rady byl i v době svého druhého zatčení v roce 1915 a také v tomto procesu mu byl, již podruhé, odebrán doktorský titul, který mu byl po amnestii v roce 1917 opět vrácen. Rašínův pevný postoj během soudního procesu mu vynesl pověst národního hrdiny. Ale to pro Rašína nebylo podstatné.
Zásadní bylo, že již v cele během let 1915 a 1916 promýšlel a sepisoval svoji představu o budoucím hospodářském vývoji nového státu, v jehož existenci pevně věřil. Tento náskok v promyšlené, i když samozřejmě ne detailně propracované koncepci Rašínovi umožnil po propuštění z vězení rychle vstoupit do středu politického dění. V rámci stále nelegální organizace Maffie se začaly již od počátku roku 1918 vytvářet plány na převzetí moci, pomocí návrhů na různá opatření, která by měla zabránit zbytečným lidským i hmotným ztrátám a hospodářskému chaosu.
Konkrétně se jednalo o aktivity vedoucí ke zjištění a sepsání všech spolehlivých a odborně způsobilých úředníků veřejné správy (politické, soudní i finanční), samosprávy, jednotlivých advokátů a notářů. Tyto soupisy měly sloužit k jejich případnému pověření převzetím politických úřadů a k zajištění následného co nejméně problémového chodu svěřeného úřadu. K organizaci tohoto úkolu Rašín ve svých Pamětech (s. 205) píše: „Svolal jsem do Prahy naše lidi, hodné plné důvěry, z různých krajů Čech, Moravy a Slezska a zasvětil je do plánu, přikázal jim obvody, kdež opět byly určeny osoby, hodné plné důvěry, jimž oni ústně sdělili účel opatření. Mimo to bezpeční, oddaní úředníci byli požádáni o podání důvěrné kvalifikace ze svého oboru.“ On sám měl na starosti zjistit spolehlivost a odbornou způsobilost úředníků v oblasti finanční správy. Protože celý tento „pasport“ byl udělán skutečně poctivě, a mohl tak posloužit v době organizování měnové odluky, není divu, že si i tím Rašín později vysvětloval rychlost a úspěšnost celé akce.
Pro České dukáty sepsala historička a numismatička doc. PhDr. Věra Němečková, Ph.D.
