Letos uplynulo 70 let od smrti Milady Horákové, statečné ženy a nejznámější oběti
justiční vraždy. Byla první ženou popravenou za politiku v dějinách
Československa.
Jelikož si Milady Horákové a jejího odkazu hluboce vážíme, rozhodli jsme se ji věnovat po Vaclavu Havlovi další vyjímečnou ražbu.
Kým vlastně byla a jaký byl její život? Na to se podíváme v tomto článku.
Již při studiu vstoupila Milada Horáková do
Ženské národní rady, kde bojovala za postavení neprovdaných žen či
nemanželských dětí. Po škole pracovala na pražském magistrátu v oddělení
péče o matku a byla také členkou Červeného kříže. Díky skvělé
argumentaci a znalosti právní i politické problematiky se stala
uznávanou delegátkou zahraničních kongresů.
Během druhé světové války se zapojila do odbojové iniciativy Petiční výbor Věrni zůstaneme. Bohužel, Gestapu neunikla a od roku 1940 strávila dva roky v pankrácké věznici, kde ji tvrdě vyslýchali a bili. Po následném věznění v Terezíně, Lipsku a Drážďanech ji v roce 1944 soud odsoudil k 8 rokům káznice. Od trestu ji ale na konci války osvobodila americká armáda.
Po návratu do Prahy a konzultacích s prezidentem Benešem vstoupila do vedení obnovené České strany národně sociální a přijala poslanecký mandát Prozatímního národního shromáždění. Obnovila také ŽNR a byla zvolena do Národního shromáždění.
Antipatie ke komunistické straně však neskrývala. V roce 1948 se na důkaz svého nesouhlasu vzdala mandátu a vrátila se na magistrát, kde pomáhala emigrantům. StB už ji ale měla v hledáčku a 27. září 1949 ji zatkli a začal zinscenovaný proces, který skončil její popravou.