(26. února 1361 Norimberk – 16. srpna 1419 Nový hrad u Kunratic)
Dukáty na počest Václava IV. jsme vydali v roce 2019.
Syn císaře Karla IV. Lucemburského a jeho třetí manželky Anny Svídnické byl v letech 1378-1419 českým králem a od roku 1376 do 1400 dokonce králem římským. Říká se o něm, že byl panovník dvou tváří, na jednu stranu výborný společník, moudrý a se znalostí cizích jazyků, ale na druhou stranu agresivní cholerik a alkoholik. I když na českém trůně vydržel déle než jeho slavný otec, panování nebylo jeho silnou stránku. Byl stále ve stínu svého otce a bratra Zikmunda Lucemburského.
Václav IV. se narodil, když bylo jeho otci více než čtyřicet let. Karel IV. se dočkal dědice a tak svého syna zahrnoval přehnanou přízní a láskou. Chtěl mu dopřát to nejlepší vzdělání, jeho vychovateli byli arcibiskup Jan Očko z Vlašimi a Ital Nicollo Becari. Díky jejich obrovské péči se z Václava sice stal velmi vzdělaný člověk, ale také nesamostatný a nerozhodný vladař. Chyběla mu koncepce a důslednost, často jednal v afektu a upadal do depresí. Václav byl rozporuplnou osobou a historikové jej popisují slovem “nešťastný”.
Karel IV. nechal svého syna korunovat na českého krále už v jeho dvou letech a později mu diplomacií i penězi zabezpečil také římský trůn. Po smrti otce, v roce 1378, se Václav snažil aktivně panovat, ale ani zdaleka nedosahoval otcových úspěchů. Jeho oporou byla především nižší šlechta, která se ujala Dvorských úřadů. Václav začal raději upřednostňovat lov a pitky před povinnostmi své koruny. Vyšší šlechta mu netolerovala jeho laxnost k úřadu krále a jejich věčné konflikty vyústily zajetím Václava a jeho následném uvěznění. Z vězení se Václav dostal díky bratrovi Zikmundovi.
Říšské záležitosti byly Václavovi tak vzdálené, že jej nakonec kurfiřti roku 1400 zbavili římské koruny. Václav to ale nepřijal a dál se tituloval římským králem. Za dva roky, v roce 1402, byl znovu zajat a uvězněn ve Vídni, tentokrát ale svým bratrem Zikmundem. Z vězení opět unikl a dokonce byl v roce 1409 znovu uznán římským králem, ale vlády se nikdy neujal. Roku 1410 byl proti němu zvolen králem jeho bratr Zikmund.
Václavova vláda nepřinesla českým zemím mnoho dobrého, ale kulturní rozvoj především v literatuře a výtvarném umění byl velmi dynamický. Václav byl velkým milovníkem lovu, nechal si dokonce postavit lovecká sídla, hrad Točník a Nový Hrádek u Kunratic a v nové královské zahradě rozsáhlý lvinec, kde choval kromě lvů i jeleny, divoká prasata nebo zubry. Zajímal se také o okultní vědy, magii, alchymii a vlastnil významnou sbírku iluminovaných rukopisů.
Václav IV. se dvakrát oženil. Jeho první žena Johana Bavorská ale předčasně zemřela, údajně následkem pokousání od loveckého psa jejího muže. Po třech letech se Václav rozhodl znovu vstoupit do manželství, a to s o patnáct let mladší Žofií Bavorskou, která byla dcerou bratrance jeho první ženy. Obě jeho manželství však zůstala bez potomků. Václav zemřel 16. srpna na Novém hradě u Kunratic a Žofie nechala jeho pozůstatky uložit v klášteře na Zbraslavi. Teprve v roce 1424 byl Václav slavnostně uložen v hrobce českých králů pod svatovítským chrámem po boku Karla IV.
České dukáty vyrazily medaile na počest Václava IV. v roce 2019, jako připomenutí výročí 600 let od jeho úmrtí.
