Maxmilián II. Habsburský (31. července 1527 Vídeň - 12. října 1576 Řezno) byl synem Ferdinanda I. Habsburského, otcem Rudolfa II. a Matyáše I., králem říšskoněmeckým, českým a uherským.
Maxmilián byl tolerantním panovníkem, který se snažil zejména o stabilizaci vnitřních poměrů v habsburské říši. Miloval renesanční umění a humanistické ideje. Méně vítané však byly jeho sympatie k ženám a evangelické církvi. Kvůli odklonu od katolicismu mu dokonce otec hrozil vyděděním. Ve snaze vrátit syna na správnou cestu, domluvil Maxmiliánovi svatbu s Marií Španělskou, řádnou katoličkou, která byla dcerou Ferdinandova bratra Karla V. Od protestantského smýšlení Marie svého muže sice neodvrátila, ale z jejich svazku vzešlo 16 dětí.
Maxmilián to na trůnu neměl jednoduché, v zemi vládlo napětí mezi
katolíky a protestanty a z východu hrozil vpád Turků. On ale zvládl
udržet stabilitu a za jeho panování země vzkvétala. Slíbil dodržování
České konfese, která byla základem legalizace českého protestantismu a
oplátkou tak získal jeho syn Rudolf II. od šlechty příslib královské
koruny.
Maxmilián byl také známý svou láskou k divokým zvířatům.
Za Jelením příkopem na severní straně Pražského hradu vybudoval
jednopatrový zvěřinec s výběhy, kam nechal přivézt kromě různých šelem i
velké ptáky a plazy.
Zemřel v roce 1576 při jednání říšského sněmu v Řezně a je pochován v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.
České dukáty vydají pamětní medaile na počest Maxmiliana v roce 2027 k výročí 500 let od jeho narození, jak si můžete ověřit v emisním plánu.
