V současné době resonuje v naší společnosti sedmdesáté výročí smrti JUDr. Milady Horákové, která byla jako jediná žena exemplárně popravena v inscenovaném procesu roku 1950.
Můžeme se ptát, proč se právě Milada Horáková stala obětí justiční vraždy, když víme, že to byla žena noblesní, čestná a ušlechtilá. Odpovědí nám je celý její život, v němž se již od gymnaziálních let neohroženě zasazovala o svobodu slova a vlastního přesvědčení, o sociální pokrok a spravedlnost.
Věřila v sílu mravních hodnot vyjádřených ve státotvorných myšlenkách T. G. Masaryka a budoucnost své krásné země viděla v demokracii a mírovém soužití se všemi národy. Tyto její ideály byly dvakrát pošlapávány, ale ona se vždy odhodlaně postavila na jejich obranu.
Poprvé se tak stalo za německé okupace v roce 1940, kdy ji zatklo
gestapo. Byla vězněna a mučena na Pankráci, v Terezíně, Lipsku a
Drážďanech, kde ji soud změnil původní trest smrti na osm let káznice v
Aichachu.
Po osvobození se Milada Horáková opět zapojila hlavně do
sociálních aktivit v rámci Červeného kříže, Rady československých žen a
některých dalších společenských organizací. Stala se členkou
Československé strany národně socialistické, za kterou v roce 1946
kandidovala a byla zvolena poslankyní do Národního shromáždění.
Otevřeně
kritizovala nedemokratické jevy v obnovené republice, které se
vyhrotily až do zlomové vládní krize a končily definitivním nástupem
komunistické vlády po 25. únoru 1948.
Jako mnozí jiní nekomunističtí
činitelé byla i Milada Horáková odstraněna z veřejného života vyloučením
ze všech dosavadních funkcí.
Po nenadálé smrti Jana Masaryka 10. 3.
1948 se demonstrativně vzdala i svého poslaneckého mandátu. Řada lidí
jejího založení již mezi léty 1946-1947, ale hlavně po únoru 1948 odešla
do exilu. Milada Horáková v této těžké chvíli republiku opustit
nechtěla, což se jí stalo osudným. Dlouhodobě byla sledována StB a
nakonec 27. 9. 1949 spolu s dalšími dvanácti přáteli zatčena. Věznění i
týrání bylo o to horší, že se k tomu propůjčili příslušníci českého
národa.
V osmidenním zinscenovaném procesu, kdy obžalovaní měli pouze odpovídat
podle předem daného scénáře, v prostředí vyprovokované davové psychózy
bylo nesmírně obtížné si udržet vlastní tvář a důstojnost.
Miladě
Horákové se to podařilo. Stala se mentální posilou i pro ostatní
politické vězně. Tento soud vyměřil Miladě Horákové a třem dalším
spoluvězňům trest smrti, který byl za úsvitu 27. 6. 1950 vykonán,
přestože o milost presidenta Gottwalda žádaly význačné osobnosti z
celého světa. Nenávist politických rivalů neznala mezí.
Její ostatky
komunisté rodině nikdy nevydali a do dnešních dnů není známo ani místo,
kde by se mohly nacházet. Tato mimořádná osobnost novodobých
československých dějin měla upadnout v zapomnění. Přesto síla idejí
humanity, obětavosti, lásky k bližnímu a k vlastní zemi byla silnější.
Po roce 1989 byla JUDr. Milada Horáková in memoriam postupně vyznamenána
nejvyššími státními i vojenskými vyznamenáními. Poctu a obdiv Miladě
Horákové prokazují nejen historici, umělci, spisovatelé a novináři svými
díly, ale všichni lidé, kteří si na ni vzpomenou, nebo se pokloní její
památce u pomníků po celé zemi.
V historii českého státu je mnoho
událostí, na které můžeme být hrdi. Na druhou stranu existuje v naší
nedávné minulosti i řada sporných míst, které dodnes pociťujeme jako
špatně se hojící a stále otevřenou ránu. Pro zdravý vývoj naší
demokracie si potřebujeme obojí neustále připomínat a mít před sebou
životní osudy lidí jako byla Milada Horáková, či naší paměti časově
bližší Václav Havel.
Oba a mnozí další byli obětí politické zvůle a
nepředstavitelné arogance moci. Po všech těchto traumatických
zkušenostech, musíme být neustále ve střehu a nesmíme dopustit žádnou
další formu totality, protože stejné typy lidí jako byli věznitelé a
soudci Milady Horákové žijí i dnes mezi námi.
Jsem vděčna vedení
společnosti České dukáty, že svojí činností vědomě přispívá k
udržení společenské paměti a z národní historie vybírá témata jak ze
starších dějin, tak z naší nedávné minulosti, či současnosti.
K poučení i
potěše veřejnosti vydává zlaté a stříbrné odražky dukátových ražeb na
paměť českých králů a královen, zlaté a stříbrné medaile v cyklu Kroniky
první republiky i zvláštní řadu dukátových ražeb k poctě výjimečných
osobností jako byl např. již jmenovaný Václav Havel a Milada Horáková.
doc. PhDr. Věra Němečková, Ph.D.