Každá mince i každá medaile mají dvě strany. Rub a líc. Existuje ale i třetí strana? A jsou i nekulaté mince? Na tyto i další otázky vám rádi odpovíme.
Mince a medaile (pro zjednodušení budeme dále uvádět jen „mince“ všude tam, kde není důležité rozlišovat) hrály v historii vždy několik rolí. Mimo role platidla či reprezentační ražby to byla i role sběratelského, potažmo investičního předmětu a role uměleckého díla. Mince v umění spadá do kategorie reliéfů. Označujeme tak plastická výtvarná díla, která vystupují z plochy pozadí. Konkrétněji se jedná o tzv. bas-reliéf, tedy nízký reliéf. Je to jedna z věcí, která je na mincích tak fascinující.
Jejich motiv musí autor vtěsnat zhruba do dvou milimetrů výšky. Věřili
byste tomu při pohledu na propracované portréty našich králů a královen
na českých dukátech?
Reliéf vystupuje z mincovního pole. Tak je označována plochá část mince bez reliéfu. Výška reliéfu
je dána výškou obruby mince. Jak poznáte obrubu? Je to vyvýšená část
kopírující okraj mince. Někdy se nazývá také mincovní rámeček. Ten
umožňuje stopovatelnost mincí (dají se skládat na sebe) a vedle toho
také chrání reliéf před poškozením. Díky ní se reliéf mince uložené v
kapsli nedostane do kontaktu s její stěnou, neboť nevyčnívá nad úroveň
obruby. Existují ale i mince či medaile s tzv. vysokým reliéfem
(označované jako high relief a ultra high relief), který může nad úroveň
obruby vyčnívat. Obvyklejší je to ale právě u medailí z obecných kovů,
které jsou přeci jen volnější uměleckou disciplínou.
Stranu, na které je uveden vydavatel, označujeme jako averz (líc) mince, stranu s nominální hodnotou pak jako reverz (rub) mince.
Najdou se však výjimky. Například na oběžné padesátikoruně najdete na averzu jak českého lva, tak nominál. U medailí nejsou averz a reverz dány tak striktně, určuje si je zpravidla vydavatel. A jak je to s třetí stranou mince? Opravdu existuje. Nazýváme tak hranu mince. Nejčastěji je hladká nebo vroubkovaná. Vyskytuje se i kombinace obojího. Na hraně může být umístěn vlys, nejčastěji text, na hranu se zpravidla číslují pamětní medaile.
Číslování zvyšuje atraktivitu pamětních medailí. Čím nižší číslo,
tím mívá medaile v očích sběratelů větší hodnotu. Jak jsme právě
zmínili, číslo bývá obvykle umístěno na hraně. České dukáty jsou v tomto
čestnou výjimkou. Číslujeme přímo do mincovního pole, po vzoru
svatováclavských dukátů, na jejichž tradici navazujeme.
Tvar a materiál jsou dalším kritériem, jak dělit mince. Není pravdou, že mince musí být nutně kulaté. Ve světě existují i mince hranaté, trojúhelníkové, čtyřhranné a vícehranné či mince oválné. A nejen ve světě. Stačí, když se podíváte na naši dvoukorunu nebo dvacetikorunu. Spočítáte, kolik má hran? Oběžné mince se dnes razí z obecných kovů. Často se jedná o vrstvené materiály. Vnější část je u nich tvořena jiným materiálem než vnitřní. Vnitřní část zvaná jádro mince je na povrchu buď plátována, nebo galvanicky pokovena. Využívá se i kombinace obou technik. U pamětních mincí a medailí převládají drahé kovy, nejčastěji stříbro a zlato. Vzácně se pro ražbu využívá i platina nebo palladium. Více se o kovech dozvíte v tomto článku.
Provedení, resp. kvalita ražby mincí je posledním kritériem. Z hlediska řazení v tomto článku, nikoliv z hlediska významu. Kvalita ražby může ovlivnit hodnotu mincí, zpravidla však je jen jedním z klíčových faktorů vedle tématu, uměleckého zpracování a především nákladu. U českých mincí se nejčastěji setkáme s běžnou kvalitou neboli standard a se špičkovou kvalitou neboli proof. Kvalitu nejlépe poznáte při pohledu na mincovní pole. Mince běžné kvality mají pole matné. Mince špičkové kvality mají pole lesklé. Lesklé mincovní pole je výsledkem ražby – razí se z vysoce leštěných razidel. Toto provedení je doménou moderních mincí několika posledních desetiletí. Tradiční československé mince včetně svatováclavských dukátů byly raženy pouze v běžné kvalitě. I na tuto tradici s Českými dukáty navazujeme.
