Josef I. Habsburský
(26. července 1678 Vídeň – 17. dubna 1711 Vídeň)
Josef I. Habsburský byl synem Leopolda I. a falcké princezny Eleonory Magdaleny Falcko-Neuburské. Narozdíl od svého flegmatického otce byl energickým, rohodným, ale i vznětlivým vládcem. Měl osm sourozenců, ale jeho starší bratři v mládí zemřeli a Josef byl od malička považován za nástupce habsburského trůnu. Měl několik učitelů a jeho výchova probíhala mimo vliv Jezuitů, což bylo na dobu, ve které vyrůstal, velmi neobvyklé. Jezuitské školy tehdy patřily k elitě katolického školství. Jeho učitelé byli například Franz Ferdinand von Rummel, pozdější biskup ve Vídni, a kníže Karel Theodor ze Salmu.
Josef I. Habsburský, nekorunovaný Habsburk na českém trůnu
Po otci zdědil vášeň pro hudbu i pro ženy
Josef byl již od dětství velmi inteligentní a talentovaný. Ovládal sedm jazyků a po otci zdědil hudební nadání. Hrál výborně na flétnu a také sám komponoval skladby. Po svém otci ale nezdědil jen vášeň pro hudbu, ale i pro ženy. V roce 1699 se sice oženil s Amálií Vilemínou, která pocházela z dolnoněmeckého rodu Welfů, šlo ale o sňatek z politických důvodů. Josef měl milostné aféry před sňatkem i po sňatku. Se svou ženou měl tři potomky - syna Leopolda Josefa a dvě dcery Marii Josefu a Marii Amálii. Dalších dětí se nedočkal, neboť v důsledku svých mimomanželských dobrodružství nakazil Amálii syfilidou, která jí způsobila neplodnost.
Jeho nástup na trůn nebyl jednoduchý
Leopold I. nechal svého syna korunovat uherským a římskoněmeckým králem už v jeho dětství. Českým králem se ale Josef I. nikdy nestal, i přesto, že si určitý vztah k českým zemím udělal. V roce 1702 prý navštívil Prahu a Starou Boleslav, kde se poklonil Palladiu země české. V roce 1705 převzal korunu po svém otci, ale jeho nástup k moci nebyl snadný. Mimo vnitrostátních problémů na území Uher, probíhaly v soustátí války o španělské dědictví, ve kterých Josef podporoval svého bratra Karla. Dokonce se sám angažoval na bitevním poli, ale jeho snaha o bratrovy dědické nároky dopadla neúspěšně.
Průkopník mnoha reforem a změn
I když se země monarchie potýkaly v důsledku dlouhodobých válek s vysokým daňovým zatížením poddaných a na panovnickém dvoře vládla byrokracie, úplatkářství a protekce, začal Josef I. zvedat habsburskou říši z úpadku. Zavedl mnoho reforem ve finanční i soudní oblasti, omladil okruh svých spolupracovníků a posiloval centrální řízení státní byrokracie. V roce 1707 nechal dokonce v Praze zřídit profesorské místo pro výuku inženýrství a tato reskripta dnes patří k jedné z nejcennějších památek pražského ČVUT.
Uklidnění situace v monarchii a nečekané úmrtí
Ve stejný rok čekala Josefa i nepříjemná událost - uherský onódský sněm ho sesadil z trůnu. Bystrý král ale ihned zahájil mírová jednání, čímž si znovu získal oporu proti stavovské rebelii. V roce 1711 se situace uklidnila a válka o španělské dědictví začala být úspěšná, vyřešil se i povstalecký problém v Uhrách uzavřením szatmárského míru. Bohužel přišla další nečekaná událost, 17. dubna Josef I. ve svých necelých 33 letech nečekaně umírá na neštovice. Jeho smrtí tak byly přerušeny všechny reformní procesy a na jejich pokračování musela habsburská monarchie počkat až do vlády Josefovy neteře Marie Terezie a hlavně jejího syna Josefa II.
Josef I. zemřel ve Vídni, kde byl také pochován v Císařské hrobce.
Josef I. Habsburský na ražbách Českých dukátů
Zlatou a stříbrnou dukátovou ražbu Josefa I. Habsburského vydávají České dukáty letos na konci dubna k uctění výročí 310 let od úmrtí. Jde již o jedenáctého panovníka cyklu Na paměť českých králů a královen