Marie Terezie, panovnice, za jejíž reformy děkujeme dodnes

Marie Terezie, panovnice, za jejíž reformy děkujeme dodnes Marie Terezie (13. května 1717 Vídeň - 29. listopadu 1780 Vídeň, dukáty na její počest jsme vydali v roce 2017) Celým jménem Marie Terezie Walburga Amálie Kristýna, byla nejstarší dcerou Karla VI. a Alžběty Kristýny Brunšvické. Její jediný bratr Leopold zemřel v necelých sedmi měsících a tak se díky pragmatické sankci, kterou její otec v roce 1713 prosadil, stala arcivévodkyní rakouskou a královnou českou a uherskou. Talentovaná v mnoha směrech Marii vychovávali Jezuité, studovala náboženství, dějiny, latinu, francouzštinu a němčinu. Její talent se projevil také v umění.

Už od sedmi let tančila, zpívala a hrála v opeře i divadelních hrách. Její nejbližší se stala vychovatelka a říšská hraběnka zvaná Charlotte, které říkala “mami” a nechala ji dokonce pochovat v rodinné hrobce i přesto, že nebyla z habsburského rodu. Setkání s Františkem v útlém věku Už v šesti letech se potkala se svým budoucím manželem Františkem Štěpánem Lotrinským. Tehdy mu bylo 15 let a její otec si ho velmi oblíbil. Marie byla zamilovaná od první chvíle. Rozdíl 9 let se ze začátku jevil jako problém, stejně jako fakt, že by spojení mezi Habsburky a Lotričany mohlo popudit Francii. František ale ve válce o polské následnictví Lotrinsko ztratil a to celé situaci pomohlo. Marii požádal o ruku v lednu 1736 a již v únoru se konala svatba. Marie Terezie, panovnice, za jejíž reformy děkujeme dodnes Odmítání Marie Terezie jako následovnice trůnu Když Marie po smrti svého otce v roce 1740 nastoupila na trůn, neměla to jednoduché.

Nejen, že čelila problémům s okolními zeměmi, které si nárokovala, ale napětí rostlo i uvnitř Rakouska. Pro mnoho Rakušanů bylo těžké přijmout, že jim vládne žena. Asi 23 let trvaly války o rakouské dědictví s Pruskem, Bavorskem a Francií. Země nechtěly uznat Marii Terezii jako panovnici, a tak v roce 1742 přišla o Dolní a Horní Sasko a v roce 1745 o Slezsko.

Reformy, ze kterých čerpáme dodnes Dlouhé války o habsburské dědictví byly pro Marii Terezii impulsem k zavedení nových reforem. A tak se pustila do radikálních změn, které zásadně ovlivnily směr vývoje českých zemí. Začala centralizovat, Vídeň se stala sídlem ústředních úřadů, zavedla povinnou školní docházku, vyrůstaly manufaktury, stavěly se nemocnice, starobince, trestní právo bylo sjednoceno v tereziánském zákoníku, zakázala mučení a také zavedla evidenci obyvatel. Ale ani v tuto chvíli neměla plnou podporu. Stavy a církev ne vždy souhlasily s omezováním svých pravomocí.

Nikdy se nevyrovnala se smrtí svého muže V roce 1765 František Štěpán nečekaně zemřel a Marii Terezii jeho smrt velmi zasáhla. Až do konce života nosila černé šaty a vdovský čepec jako důkaz smutku. S Františkem měla 16 dětí, z nichž pouze 9 se dožilo dospělosti. Na podzim roku 1780 začala mít Marie dýchací potíže a 29. listopadu nemoci podlehla. 3. prosince byla pohřbena v císařské hrobce ve Vídni a po celém Rakousku se konaly bohoslužby. Čest ji vzdal i Fridrich II., její celoživotní nepřítel. Marie Terezie na medailích Českých dukátů České dukáty vydaly medaile na počest Marie Terezie v roce 2017.