Výročí 280 let od úmrtí císaře Karla IV.

Karel VI. (1. října 1685 Vídeň - 20. října 1740 Vídeň) Nejmladší syn císaře Leopolda I. a Eleonory Falcko-Neuburské se stal po smrti svého staršího bratra Josefa I. císařem římsko německé říše a českým i uherským králem. Milovník pompéznosti Dětství prožil na vídeňském dvoře svého otce a stejně jako jeho bratr, měl jazykové i hudební nadání. Co ho od bratra Josefa odlišovalo, byla hluboká katolická víra a vážná povaha. Za jeho vlády byly Čechy i Morava rekatolizovány a došlo k velkému rozkvětu barokní kultury.

Narozdíl od bratra také miloval dvorské ceremonie a často se tak jako panovník stává terčem výčitek, že státní rozpočet zatížil zbytečnými výdaji na pompézní reprezentaci. Poslední muž v linii Uvědomoval si, že je poslední mužský potomek Habsburské dynastie a je v jeho rukách, zda Habsburkové vymřou po meči. Oženil se s Alžbětou Kristýnou Brunšvickou, ale touha po synovi trvala dlouhých 7 let. Až v roce 1716 se králi narodil vytoužený syn Leopold, který však jako půlroční zemřel. Poté už měl Karel jen samé dcery a jednou z nich byla i budoucí panovnice Marie Terezie. I proto vydal Pragmatickou sankci, která umožňovala nástupnictví žen na trůn, v případě, že vymře mužská linie. Tu postupně uznaly všechny země habsburské monarchie.

Španělský vliv na panování Celkově byla králova vláda ovlivněna jeho pobytem ve Španělsku a vídeňský dvůr mu připadal svými rituály příliš strnulý. Započal ale budování silniční sítě v Čechách, zajímal se o ekonomiku a chtěl odstranit cla uvnitř říše. Karel VI. zemřel v roce 1740 na otravu houbami a je pochován v kapucínské hrobce ve Vídni. Pamětní dukáty na jeho počest vydáme dle emisního plánu v roce 2025 k výročí 340 let od jeho narození.