Vitrografie je druh grafické techniky, kterou relativně nedávno, před padesáti lety, zdokonalil a celosvětově zpopularizoval zakladatel moderního amerického sklářského umění Harvey K. Littleton (1922–2013). Při vzniku vitrografické tiskové matrice se používá tabulové sklo, které se opracovává sklářskými technikami: rytím, broušením nebo pískováním. Dále se postupuje jako u jiných grafických technik nanesením barvy na matrici a jejím přenesením na papír pomocí tlaku v lisu případně ručně. Velkým propagátorem vitrografie byl český sklářský výtvarník, medailér a pedagog Jiří Harcuba (1928–2013).
Technika vitrografie skýtá mnoho možností. Celý proces začíná rytím skleněné desky. Rytina může být jak velmi mělká, tak hluboká. Grafická barva se nanáší dovnitř i vně ryté plochy, podle výtvarného záměru autora. Nanesením barvy do rytiny se zvýrazní charakter řezů („řeč koleček“), vynikne to, co při rytí obvykle zvýrazňujeme leštěním. Bude rovněž dobře patrná šířka i hrubost použitého ryteckého kolečka. Autor může být při aplikaci barev velmi kreativní, používáme nejen grafické válečky, ale i párátka, vatové tyčinky, různé hadříky, krajku, šablony či stébla trávy. Deska s nanesenou barvou se umístí do tiskařského lisu, doprostřed rámu, který ji ochrání před prasknutím, a vytiskne se. K tisknutí se může použít i měkký váleček. Ze skleněné desky lze tisknout opakovaně, barvy je pak možné z rytiny buď vymýt, nebo je nechat zaschnout.
Pavlína Čambalová DiS.
